FAO – VIANA DO CASTELO

DEN 4 _ pondělí 6. března 2023

 

Je 6 hodin ráno a my se budíme. V noci od přibližně 3:38 se budím na to, že se strašně potím, a hlavně mezi půlkama. Že tady je to povlečení, co má takový skoro plastový základ, to, které neproteče? Samozřejmě ráno, když jsem se probrala jsem se podívala na to, co je pod prostěradlem a měla jsem pravdu, ono bezpečnostní prostěradlo, které tak nesnáším. Ale nevadí, jedeme dál!

Daly jsme si čaj, snídani a vypálily jsem v 7:30. Psychicky jsme se připravovaly na to, že bude ukrutné stoupání. Známý, co byl o den dříve nám totiž psal že se máme na co těšit. V Esposende jsme nakoupily snídani, svačinu, oběd, svačinu a šly jsme dál. Na 12ctém kilometru vidíme kavárnu, a tak toho využíváme a dáváme si chill. Byl to takový malý obchůdek a bar, kde bylo hodně starších mužů a hned ráno pili pivo, vínko a tak dále a to je teprve pondělí ráno.

Následně si to směřujeme ke kostelu, kde se schováváme před deštěm a kde si chceme dát něco k jídlu. Doprovod nám dělá pes a samozřejmě žadoní o jídlo, což Vlastě nedělá zrovna nejlépe. Za nějakou chvilku šla okolo i Helen, a tak se střetáváme, jíme společně a povídáme si.

Loučíme se s Helen a vycházíme dál. Po cestě se však opět potkáváme, a tak jsme se rozhodly si všechny dělat společnost po nějakou další dobu. Užíváme si to. Ačkoliv je střídavě deštivo, zatím nálada panuje pozitivní. Vcházíme společně do úchvatných lesů, krajin a ulic. Užíváme si to. Na našem 22 kilometru vidíme kavárnu, a tak si sedáme před, něco jíme a pak jdeme na čaj a razítko dovnitř.

Před tím, než jsme došly do kavárny potkáváme jednu slečnu, která se tuto trasu rozhodla jít v barefootkách, a samozřejmě si nohy odvařila v prvních dnech, takže kulhala a kulhala. Bylo nám ji strašně líto, neboť se kvůli tomu rozdělila s přáteli. Mě už teda také začínají palet nohy, hlavně paty.

Po kavárně nám zbývá ještě 7,9 kilometru. Ale kdeže, bylo to téměř 10! Most na přechod řeky u Viana do Castelo byl velmi zajímavý. Celokovový most s výjimkou pilířů, které jej držely. Pro každý směr vozidel byl jeden pruh, chodci chodili vedle pruhů a měli extrémně moc místa, natáhneš ruku a auto ti urazí předloktí. Trochu to nahánělo hrůzu, když se míjely dva velké nákladní automobily a musely se opravdu přiblížit maximálně okraji, aby se nesrazily, to teprve byl adrenalin. O patro níže ještě vedly vlakové koleje, samozřejmě i s vlakem.

Dostáváme se na druhou stranu a zjišťujeme, že restaurace jsou mezi 15-19 hodinou zavřeny. To platí většinou celoplošně. My ale máme hlad! Velký hlad! Utíkáme tedy na ubytko, kam dorážíme okolo páté hodiny a já se kácím k zemi s dávám nohy nahoru. Dnes to bolelo.

Po malém odpočinku hledáme, kde se můžeme najíst, a tak při procházce městem nacházíme nákupní centrum a v něm asi nejmilejší jídlo byl zrovna kebab, dáváme si tedy kebab v menu za 7,90 eur a je v něm kebab (fakt velký), hranolky, pití.

Když jsme spokojené a okolí nehrozí z našeho hladu nebezpečí, odebíráme se zpět a do chůze nám hraje kapela v nákupním centru.

 

 

 

KM dnes: 31,35

KM dnes se zacházkami: 34,35

KM celkem: 82,42

KM celkem se zacházkami: 91,92

 

Ubytování: Hotel Jardim

Večeře: v nákupním centru na kebab