MOLEDO – VILADESUSO

DEN 6 _ úterý 8. března 2023

 

Vzbudila jsem ráno v 5:38, viděla jsem, že oheň nehoří a tak jsem se rozhodla, že jej opět probudím k životu, abychom až ráno vstaneme, měly dostatek tepla. Asi po půl hodině marné snahy a práce s těmi obrovitánskými kusy dřeva to chytlo a já mohla jít opět v klidu ulehnout.

Budíme se na plánovaný budíček a já střílím jako raketa do kuchyně předchystat toasty, které musí být tentokrát rozhodně lepší než ty minule. Máme totiž kečup, kukuřici, šunku, sýr a dokonce toastovač! Mmm… minipizza.

Koukneme se z okna, a prší. Jdeme tedy bez ohledu na počasí. Co prší, doslova chčije. Odchod hlásíme na 9:15 směr okraj Portugalska a dneškem se dostaneme do Španělska. Původně na převoz byl objednávkový systém, ale nějak nám nešla provést platba a všude jsme se dočetly, že je to rychle vybookované, tak jsme tam pádily a když jsme tam došly, nikde nikoho nebylo. Tedy dalších pilgrimů. Za převoz jsme zaplatily 6 euro, dostaly jsme lístek a bylo nám řečeno že až budeme rady, můžeme jet.

Muž nás vede do osobního vozidla a po cestě nám říká, že bohužel tady tenhle týpek (řidič) tady loď nemá, ale že on ji má na druhé straně. Aha, takže nějaký bussines tady probíhá.  Odváží nás asi kilometr daleko, tam nás vysazují a jeden z nich pokračuje k malé soukromé lodičce s místem tak maximálně pro 4 lidi. Sedáme a dostaly jsme pokyn, že kvůli policii si máme ty záchranné vesty jen přiložit na hruď, kdyby se dívali, tak ať tam něco svítí. Zeptala jsem se tedy, zdali si ji máme nasadit a řekl že ne. I přes jeho ne jsem se cítila bezpečněji s dětskou vestou okolo krku a už si to fičíme na druhou stranu déšť nedéšť. Jsme na druhé straně, tedy ve Španělsku, někde úplně jinde, než jsme měly být vysazeny a směřuje nás na levou stranu pryč od civilizace, takže jasně, přivýdělek. Samý písek okolo, vichr fouká, okolo pobřeží to nedáváme, zničily bychom pláštěnky, a tak si vybíráme vlastní cestu lesem.

Do kopce si začínáme zpívat a vymýšlet vlastní texty na melodie písní. Po pár kilometrech usedáme do kavárny a mě najednou začínají tak extrémně palet nohy! Sakra práce au! Co to je?!

Na jednom místě jsme se s Vlastou odmlčely a každá si jela to svoje. Od poslední kavárny jsme počítaly dalších 7 km do té další. Koukala jsem s bolestmi do země a představovala si, jak jdu jednou mou oblíbenou trasu u viaduktů a snažila jsem se spojit vědomě se svými chodidly abych neprodlužovala krok a nestoupala tak na paty.

Počasí se relativně vylepšilo, ale bolí to bolí. Našly jsme na španělské trase nějaký žlutý pás pro cyklisty, po kterém nás strana také nějakou dobu táhla a Aleluja, ten pás dobře klouzal, když byl mokrý. Zvolila jsem tedy taktiku běžkaře ale s tím, že jsem se pokoušela nechat celá chodidla ve styku se zemí. Odnášela to sice přední strana stehen, ale za to ta úleva pro chodidla stála!

Chtěly jsme se zastavit ještě na nějaký džus a odpočinout si ale v 16:30 bylo vše zavřené. Tady se otevírá očividně vše až v 19 hodin.

Když už máme poslední 2 kilometry do Viladesuso, začíná kapat a mě škřučet ve střevech. Tohle byla šílená kombinace, a tak mě najednou tak nabilo energií, že jsem vystřelila na ubytko se slovy že do 15 minut tam prostě musíme být!

Ubytování bylo fajn, měly jsme opět vlastní pokojíček bez topení, ale to nám půjčil člověk od naproti s tím, že na noc mu ho máme vrátit. Jasně, jen si vytopíme na večer pokoj a hotovo.

Po tom, co jsme si daly odpočinek a sprchu se přesouváme na večeři do místního baru. Potkáváme tam již známé tváře, které jsme po cestě viděly. Na výběr tam toho moc sice není, ale to nám nevadí. Sníme cokoliv. Nakonec jsme skončili u burgeru za 4.80 eur, a ten byl teda tak velký, že jsem měla problém jej sníst, a to jsem si nevzala hranolky.

Po večeři se přesouváme spát, masírujeme nohy, dodáváme magnesium a jsme připraveny na další dobrodružství.

 

 

 

KM dnes: 27,5

KM dnes se zacházkami: 27,5

KM celkem: 134,92

KM celkem se zacházkami: 144,42

 

Ubytování: Alojamiento Camino Portugues Ota

Večeře: Cafe Bar Sal de Mar